Nejprve důrazné upozornění! Při přenosu zvukových záznamů ze starých nosičů, ať už jsou to gramofonové desky singly, LP, magnetofonové pásky a kazety s hudbou nebo slovem nahranými z rozhlasu či televize, se pohybujete na samé hraně zákona o autorských právech. Uvědomte si, že každé dílo někdo vydal a zajistil si k němu autorská práva. Archivy starých nahrávek např. Supraphonu jsou předmětem lukrativních obchodů. Předmětem prodeje jsou nejen fyzické nosiče, ale samozřejmě i autorská práva. Pokud tedy na starém záznamu není Vaše babička, která byla operní divou a nechala se za své peníze nahrát na památku svým vnukům, pak kopírováním záznamu autorský zákon porušujete.

Další argumenty, které mluví proti přenosu běžných nahrávek z desek, řekněme od padesátých let minulého století do současnosti je to, že velké množství originálních archivních snímků hudební společnosti už převedly na CD, a to mnohem kvalitněji z originálních zvukových pásů. Tyto nahrávky jsou dostupné na CD v internetových prodejnách za velice rozumný peníz, za který u mne rekonstrukci vinylové desky rozhodně nepořídíte. Viz např. amazon.com, nebo nám pro zasílání CD bližší amazon.de. Jedno CD klasické hudby přijde na cca 10€. Bohužel, poštovné je asi 14€, takže se vyplatí koupit několik CD najednou.

Zvláštní kapitolou jsou tzv. "šelakové" desky vydané před rokem 1945. Zde se dá předpokládat, že autorská práva jsou už hodně neurčitá a přenos na CD může někdy opravdu znamenat záchranu kulturních statků. Zda při přenosu použít rekonstrukci zvuku a odstraňovat praskání a šumy, o tom se stále vedou spory. Znám sběratele staých desek, kteří tvrdí, že praskot a šumy patří neoddělitelně k nahrávce a jejich odstraněním se záznam "kazí". Dnešní technika sice dokáže zázraky, ale nikdo nemůže tvrdit, že zázraky zítřejší techniky nebudou dokonalejší. Navíc nikdo nedá ruku do ohně za to, jak dlouho budou dnešní vypalovaná CD fungovat. To je velký problém archivářů, kteří přenášejí na vypalovaná CD kde co.